Godzilla vs. Kong, Alien vs. Predator, nebo Darth Vader vs. Luke Skywalker, staří známí to protivníci stříbrného plátna. My však dnes televizi vypneme a přesuneme se k přilehlému hudebnímu přehrávači, kde budeme společně sledovat jiné, neméně zajímavé klání. Proti sobě totiž nastoupí SLIMELORD a SWAMPBEAST. Souboj těžkých vah proběhne v death metalové divizi a jest předběžně vypsán na cca čtyřicet minut. Predikce sázkových kanceláří hovoří něco o tom, že ač oba soupeři disponují ohromnou silou, pravděpodobně se nedočkáme rychlého KO v prvním kole, ale naopak můžeme očekávat taktickou bitvu na žíněnce, kde zcela určitě nebude nouze o pokusy o nejrůznější submise (kor když každý ze soupeřů vládne poměrně dost odlišnými technikami). Tak uvidíme, mačkám play a jdeme do zápasu.

Dnešní porovnání nebude jednoduché, obě kapely sice hrají death metal, nicméně každá jiným stylem. Účastníci srovnávacího testu navíc rádi zabrousí mimo svůj hlavní žánr a asi vás nepřekvapí, že každý z nich tak činí zcela jiným způsobem. Cílem posudku tak tedy není najít nějakého "vítěze", ale spíše vám přiblížit počínání dvou zajímavých kapel, které zrovna neholdují přísnému dodržování tradičních žánrových receptur a vyzdvihnout jak jejich silné, tak i slabší stránky. Bonusem může být i to, že nejde o nějaké provařené spolky, ale spíše o mladé naděje, kterým je třeba dát na našich stránkách prostor.

SLIMELORD mají texty prorostlé shnilými přesličkami, plísní a pobřežním rákosem rašelinišť, pod jejichž hladinou líně vesluje všemožná, většinou dost nepříjemná havěť. Autenticky zhudebnit atmosféru těchto nepříliš obvyklých námětů není žádná legrace, nicméně Angličanům se to povedlo na výbornou. K ještě většímu umocnění dojmu přispívá potemnělá, bahnitá produkce, monotónní mručivý vokál a občas nějaký ten sampl ze zvířecí říše (kejhání kachen, kvákání žab či zurčení vody). Mohlo by se zdát, že SWAMPBEAST (vzhledem ke svému názvu) se budou věnovat podobných tématům, nicméně ve svých textech se více než faunou a florou bažinatých oblastí zabývají tradičnějšími, pro death metal zcela typickými tématy.

Co se žánrových odboček týče, SLIMELORD se rádi potápí do zatěžkaných doomových pasáží a rochní se v nich lépe než hroši (inspirace kapelami typu DISEMBOWELMENT). Na těch riffech jako by spočívaly výměšky samotného Plzáka španělského, nepříjemného to měkkýše, jenž nemilosrdně škodí na zahradách hned několika redakčních následovníků Přemka Podlahy, kteří jsou každý den nuceni bránit pracně vypěstovanou úrodu před jeho nájezdy. To SWAMPBEAST se doomu obloukem vyhýbají, zato však často obarví ostřejší death metalové hrany černou barvou. Prakticky hned první skladba je blackem poznamenaná poměrně zásadně a v tracklistu rozhodně není jediná. Své si k tomu řekne i kytarista Mike Royal, jenž často proloží hluboký growl z hrdla druhého vokalisty, Marecova Meny, svým přiškrceným ječákem. Blackové příspěvky jsou rozhodně příjemným oživením, a to i přesto, že jsou veskrze jednoduší a zcela tradičně pojaté.

To SLIMELORD jsou o poznání unikátnějším úkazem. Instrumentálně nadprůměrně vybavená kapela prozkoumává skrytá death/doom metalová zákoutí a činí jeden objev za druhým. Zejména majitel čtyř tučných drátů, John Riley, skutečně vyniká. A navíc ten zvuk jeho nástroje... je to jako když chcete při orientačním běhu přelstít soupeře a ve snaze podvodně si zkrátit trasu vkročíte do zapáchajícího močálu. Vaše zánovní holínka se ihned propadne hluboko do rašelinného marastu a na hladinu okamžitě vybublá nahromaděný, odporně zapáchající plyn. Tak přesně takto reprezentativně zní baskytara u SLIMELORD. Neberme to ale tak, že basa hraje pouze exhibičně, stejně efektivní je i v teamové hře (viz akcentace hloubek ve "Splayed Mudscape"). Angličané experimentují, jsou nepředvídatelní a posluchači prakticky nedávají šanci predikovat, jaká další překvapení ho v tracklistu asi čekají. Kvinteto se volně pohybuje žánrem a dokonale využívá jeho rozpětí, v "Gut Brain Axis" dostane prostor rozmáchlost a melodie (po vzoru starších BLOOD INCANTATION), "Splayed Mudsacpe" zase uvázne až po krk v bahně a třeba taková "Hissing Moor" zase vsadí na odtažitou, disonantně-nervní kartu odkazující směrem ke GORGUTS. Jinými slovy, SLIMELORD pojali doom/death velmi neotřele a originálně, momentálně si nedokáži vybavit kapelu, která hraje alespoň trochu podobně. Na mysli mi sice vytanou spolky typu WORM, ULTHAR a nebo SEWER FIEND, leč ty tvorbu SLIMELORD připomenou jen částečně.

SWAMPBEAST jsou oproti tomu mnohem tradičnější kapelou, a to i přes to, že pracují se žánrovými přesahy a pokročilejším kompozičním arzenálem. I přes to to na pokrytí hracího času úplně nestačí, Američané totiž využívají své zbraně pořád stejným způsobem, takže ke konci desky už můžeme poměrně s vysokou pravděpodobností predikovat, jakou kartu asi vytasí z kapsy v následujících momentech. Z tohoto bludiště však cesta ven evidentně vede, SWAMPBEAST nám ji názorně ukážou ve skladbách "Nuckelavee" a především pak v závěrečné položce "Fate Relinquished", jež svými odlehčenými melodickým mezihrami odkazuje k "Planetary Clairvoyance", třetímu to zpěvníku death metalových progresivistů TOMB MOLD. Tudy vede cesta.

Celkově tedy můžeme tento "duel" shrnout následovně. Máme před sebou dvě zajímavé nahrávky, jednu hodnotíme jako slušnou s potenciálem, druhou však musíme vyzdvihnout o poznání více. Debutové album SLIMELORD je totiž netradiční, originálně pojatá deska zcela určitě aspirující na jednu z pozic v rámci hodnocení alb roku. Závěrem je na místě trochu zneužít latinský název kolekce "Chytridiomycosis Relinquished" a poznamenat něco o tom, že Angličané promysleli a poskládali tuhle sbírku skutečně velmi "chytře". Skvělá práce. Ostatně, přijďte se o tom přesvědčit i osobně, hned 1.7. na Sedmičce dostanete šanci.